Záhada 17. listopadu (o totalitní diktatuře v Československu)

Před posledními volbami napsal pro rovery – prvovoliče Miloš Zapletal – Zet úvahu o totalitní diktatuře.  A protože tu máme za necelý týden výročí „sametu“, svolil s jeho publikováním i na webu pro oldskauty.

zetOd toho dne upynulo skoro čtvrt století, mám na mysli 17. listopad roku 1989. Je to datum patřící už do naší národní historie a den za dnem se od něj vzdalujeme. Mnozí mladí lidé ani nevědí, že tehdy začala revoluce, která během několika dní smetla komunistickou totalitní diktaturu. Právě ten náhlý konec neomezené vlády komunistické strany mnoha lidem připadal a dodnes připadá jako nepochopitelná záhada. Vždyť komunisté po více než čtyři desítky let upevňovali svou absolutní moc ve státě, měli v rukou všechny mocenské i ekonomické prostředky. A najednou během několika dní tato sebejistá, každou opozici tvrdě potlačující strana o všechnu moc přišla. Ačkoli byla přesvědčena, že bude vládnout v naší republice na věčné časy.

Jak se to mohlo stát? Tuto záhadu se snažila objasnit řada knih. Někteří autoři tvrdí, že na neuvěřitelně rychlém konci vlády komunistů měli hlavní podíl představitelé komunistické tajné policie, Státní bezpečnosti (STB), kteří se ve spolupráci s agenty sovětské KGB pokusili o palácový převrat. Chtěli prý odstranit neschopné vedení KSČ, ale tento pokus se jim vymkl z rukou. Jiní fantazírují o jakési tajné dohodě STB s předními českými disidenty.

Tu záhadu však snadno vyřešíme, když zrekapitulujeme, co absolutní vláda jedné politické strany znamenala pro většinu občanů. Poté, co Komunistická strana Československa (KSČ) v únoru 1948 uchvátila moc, změnila se naše svobodná demokratická republika ve vazala Sovětského svazu a dalších jedenačtyřicet let ji ovládal totalitní režim. Komunisté prohlašovali, že je to diktatura proletariátu, ale ve skutečnosti to byla diktatura stranického sekretariátu podřízeného Moskvě. Pro život občanů to mělo neblahé důsledky.

Podstatné znaky komunistické totalitní diktatury

  1. KSČ si přivlastnila všechnu moc ve státě: zákonodárnou, výkonnou i soudní.
  2. Zcela ovládla parlament, vládu, místní samosprávy, soudy, prokuraturu.
  3. Získala plnou kotrolu nad armádou a policií.
  4. Vytvořila a vyzbrojila svou soukromou armádu – lidové milice.
  5. Jiné politické strany zlikvidovala nebo je úplně ovládla
  6. Znemožnila jakoukoli opozici.
  7. Všechny volby se staly trapnou parodií na volby.
  8. KSČ dostala pod absolutní kontrolu všechny sdělovací prostředky.
  9. Zavedla tuhou cenzuru.
  10. Ovládla celou ekonomiku.
  11. Zestátnila veškerý průmysl i obchod, zlikvidovala i ty nejmenší soukromé řemeslníky.
  12. Přinutila zemědělce, aby vstoupili do družstva a připravila je o půdu.
  13. Zestátnila všechny nadace a jejich majetek, kromě jediné – Hlávkovy.
  14. Pronásledovala politické odpůrce i lidi s jiným světovým názorem.
  15. Zlikvidovala  všechny kláštery, internovala  řeholníky a řádové sestry.
  16. Zavírala do vězení nepohodlné lidi za vymyšlené „zločiny“.
  17. Nechávala popravit i zcela nevinné.
  18. Umlčela stovky českých spisovatelů a hudebních skladatelů.
  19. Státní bezpečnost měla skoro neomezenou moc.
  20. Mezi obyvatelstvem STB naverbovala desetitisíce tajných agentů – spolupracovníků.
  21. Teror komunistů zmrazil většinu občanů ochromujícím strachem.
  22. Více než 350 000 lidí skončilo ve vězení a pracovních táborech.
  23. Na čtvrt milionu občanů odešlo do exilu.
  24. Z nekomunistů se stali občané druhého a třetího řádu.
  25. Děti pronásledovaných v mnoha případech nemohly studovat ani na střední škole.
  26. Po únoru 1948 byly uzavřeny hranice, lidé nesměli vycestovat bez zvláštního povolení.
  27. Mnoho spolků a organizací komunisté zakázali a jejich majetek si přivlastnili.
  28. V některých vědních oborech bylo omezováno svobodné bádání.
  29. Vysílání zahraničních rozhlasových stanic v českém jazyku bylo usilovně rušeno.
  30. Koumunisté po celou dobu své vlády soustavně lámali lidem charakter.

Tyto důsledky se projevovaly v různých obdobích s různou intezitou, ale téměř všechny působily trvale od února 1948 až do listopadu 1989. Vláda koumistů byla diktaturou totalitní proto, že se snažila ovládat celého člověka, jeho tělo,  mysl i duši.

To také byly příčiny, proč se nakonec moc KSČ ze dne na den zhroutila. Lidé už toho měli dost a když došlo 17. listopadu 1989 v Praze na Národní třídě ke krvavému masakru pokojné studentské demonstrace, vyšly konečně statisíce občanů do ulic. Byla to příslovečná poslední kapka do přeplněného poháru nespokojenosti.

Můžete se ptát,  jak to, že zločinná totalitní diktatura ovládala republiku tak dlouho. Udržoval ji u moci zpočátku především teror, později strach z represí a sovětské vojenské okupační jednotky, umístěné u nás od roku 1968. Podílela se na tom i ta část obyvatel, která měla za vlády KSČ různé, především hmotné výhody, dále lidé, pro něž byl marxismus-leninismus a komunismus něco jako fanatická náboženská víra, ale i lhostejní občané, kterým ke spokojenosti stačilo, když mohli trávit volný čas v hospodě u piva nebo se hrabat v hlíně na zahrádce.

Těsně po druhé světové válce. dokud byla KSČ jen jednou z rovnoprávých politických stran, volila ji značná část národa včetně inteligence. V prvních, relativně svobodných volbách dostala v českých zemích 40% hlasů, v republice ještě doznívalo nadšení z porážky nacistického Německa, na kterém měl lví podíl Sovětský svaz. Naši občané tehdy většinou nevěděli, že v Sovětském svazu vládne stejně zrůdná totalitní diktatura jako v hitlerovské Třetí říši. Tato podpora však začala brzy do únorovém puči v roce 1948 rychle klesat, což byl nepochybně důsledek nesplněných slibů a zločinů, jichž se KSČ dopouštěla. A v listopadu 1989  se tato podpora snížila na historické minimum. Tehdy nechali KSČ na holičkách i mnozí její členové.

V listopadu 1989 spadl z lidí konečně strach. Na opatrné, bojácné Čechy působil i příklad Poláků a  východních Němců, kteří se již vymanili z nadvlády komunistů. Významnou roli sehrála i skutečnost, že v Sovětském svazu byl vystřídán brežněvovský režim Gorbačevovou proreformní politikou a jeho nové vedení dalo KSČ najevo, že už nehodlá do vnitřních poměrů v Československu zasahovat.

Proč jsem  popsal ve třiceti stručných bodech, jaké zničující důsledky mělo, když KSČ uchvátila všechnu moc? Abych varoval ty, kteří na vlastní kůži diktátorský totalitní režim nezažili, protože ještě nebyli na světě nebo byli malí a nepamatují se na něj. To je víc než polovina národa. Obávám se, že tito lidé by mohli uvěřit straně, kterou zatím neprovázejí skoro žádné skandály, neboť není u moci, zdůrazňuje své sociální cítění, slibuje plnou zaměstnanost a šťastné zítřky, tak jako to slibovala před šedesáti pěti lety, než uchvátila moc. Místo ráje na zemi pak udělala mnoha lidem ze života peklo.

KSČM se od své temné minulosti plně nedistancovala, to dokazuje skutečnost, že si ponechala ve svém názvu slovo komunistická, ačkoli ve jménu komunismu byly spáchány strašlivé zločiny nejen v Československu, ale především v Leninově  a Stalinově Sovětskéms vazu, Pol Potově Kambodži, Maově Číně, Severní Koreji i v dalších zemích, kde měli nebo dodnes mají komunisté neomezenou moc. Čeští komunisté si zřejmě vůbec nepřipouštějí, že vláda komunistické strany po čtyři desítky let českou společnost totálně devastovala. Jejich „omluva“, k níž se po dlouhém váhání odhodlali, se týkala jen těch nejtěžších zločinů, vražd a věznění nevinných lidí. O dalších zničujících rysech totalitní diktatury se vůbec nezmínili.  Nejspíš na nich nevidí nic špatného a považují je za normální. Jak jinak si mám vysvětlit, že na veřejném shromáždění v Liberci před krajskými volbami vychvaloval představitel komunistické strany Severní Koreu, kerá má pověst totalitní diktatury ? Jak jinak si mám vysvětlit, že na pražské kandidátce KSČM do předčasných parlamentních voleb je na prvním místě soudružka, která se opakovaně hrdě hlásí ke Klementu Gottwaldovi. hlavnímu strůjci puče v únoru 1948, pod jehož v edením KSČ spáchala největší zločiny a rozvinula v Československu krvavý teror? To jsou také důvody, proč můžeme mít obavu, že by se komunisté mohli chovat stejně jako v minulosti,kdyby se dostali znovu k moci.

Většina z vyjmenovaných důsledků totalitní diktatury jedné politické strany se projevovala i v Německu v letech 1933 až 1945, za vlády Hitlerovy NSDAP. Když porovnáme nacistickou diktaturu s komunistickou, musíme přidal ještě jeden důležitý bod: rasismus. Nacisté jiné rasy než svou vlastní považovali za méněcenné a podle toho s nimi zacházeli. Židy soustavně vyhlazovali. Komunisté sice o rasách nemluvili, ale měli jinou teorii,– „třídní boj“ – která jim sloužila jako záminka k pronásledování a likvidaci velkých  skupin nepohodlných a jinak smýšlejících lidí. Takže i v tomhle si byly oba režimy podobné.

Pokud by měl někdo pochybnosti, zda se u nás uvedené rysy totalitní diktatury opravdu projevovaly v životě řadových občanů, mohu dodat mnoho podrobností z vlastních zkušeností.

Na závěr  uvedu několik čísel k bodu č. 16 a 17,  která byla uveřejněna v březnu 2000. Za vlády komunistů:

  • 234 lidí bylo popraveno z politických důvodů
  • 4 000 lidí zahynulo v koncentračních táborech a věznicích
  • 300 lidí zemřelo ve vyšetřovací vazbě
  • 176 lldí bylo zastřeleno na západní hranici při pokusu o útěk
  • 88 lidí zahynulo v hraničních drátech.
  • 280 000 lidí bylo z politických důvodů odsouzeno.
  • 80 000 lidí bylo bez soudu posláno do pracovních táborů.
  • 244 000 lidí emigrovalo.
  • 300 000  lidí bylo prezekvováno v zaměstnání či při studiu.
  • 281 lidíí bylo násilně odvlečeno do Sovětského svazu.

Miloš Zapletal (1930)

One Comment

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *