Svět, jak ho vnímáme fyzicky či virtuálně představuje, dalo by se říci, až nekonečné množství lidí, krajin, obrazů, myšlenek, názorů, faktů a to od těch naprosto úžasných až po ty naprosto děsivé. V této situaci většina z nás, která nemá přístup k informacím podstatným, vnímá svět pouze jako špičku ledovce, tudíž jako svět málo věrohodný, který vytváří ve všech vrstvách obyvatel planety často stress, obavy a strach. Ač si zakládáme na tom, že žijeme ve svobodném světě, připomíná běh celé lidské civilizace za zlatým teletem stejné chování, jaké panuje ve stádu ovcí, nebo roji včel. Příčinou je egoismus, který hrál v počátcích existence člověka positivní roli při přežití rodu a v počátcích průmyslové revoluce a kapitalismu vedl k vytvoření obrovského bohatství lidské civilizace, zákonitě ovšem rozděleného tak, že k roku 2000 1% světové populace vlastnilo 40% bohatství planety a 50% populace pak pouze 1% (viz film Ryba smrdí od hlavy, ČT2 17.11.2013). A tato propast se nadále rychle zvyšuje, díky jednoduché zákonitosti, že totiž větší kapitál má větší statistickou pravděpodobnost úspěchu. Vzniká obrovská nerovnováha energií, kterou, jak ukazuje evoluce, příroda nemá ráda a musí ji řešit.
A tak se najednou tento egoismus, který dostal globální charakter, ocítá v pozadí likvidace demokracie (Jiří Pehe), na základě korupce, kterou již v roce 1815 definoval zástupce, asi dnes nejmocnějšího bankéřského rodu s téměř třistaletou tradicí, Nathan Mayer Rotschild větou: „Nezajímá mě, která loutka je posazena na anglický trůn, aby vládla říši nad kterou slunce nikdy nezapadá. Muž, který kontroluje oběh peněz v Britanii, kontroluje celé britské imperium. A oběh peněz v Britanii kontroluji já.”
A v roce 1838 Amschel Mayer Rotschild prohlásil: „Dovolte mi vydávat a kontrolovat peníze národa a já se nebudu zajímat o to, kdo tvoří zákony”
Egoismus je v pozadí zvyšování ohromných bankovních zisků zadlužováním světa na základě tisku ničím nekrytých peněz , je v pozadí veškeré kriminality a ekonomického zneužívání lidských neřestí v oblasti prostituce, pornoprůmyslu, alkoholismu, kouření, drog, hazardu, v pozadí využití válečných konfliktů pro zisk bank, drancování světových zásob surovin, zneužívání zdravotnictví pro obrovské zisky farmaceutických společností, snižování kvality potravin za účelem zisku, zneužití přírodního prostředí, blokace nových vynálezů z titulu národní bezpečnosti (globálních egoistů) a vytvářením strachu ve všech vrstvách společnosti (myslím, že i v těch nejbohatších), se tak stává brzdou dalšího rozvoje člověka, jeho kreativity a jeho civilizace.
Egoismus se v extremním případě projevuje jako psychopatie. Lidé takto postižení mají narušené emoce a v rámci patologického sobectví a v touze po moci ztrácejí empatii pro druhé, které považují za pouhý prostředek pro dosažení svých cílů. Lidově řečeno jde o „lidi, kteří jdou za svými cíli přes mrtvoly“. Americké výzkumy mezi 500 špičkových manažerů ukázaly, že % výskytu psychopatie je u nich významně vyšší než v normální populaci, kde činí cca 1%. Další výzkumy ukazují, že lidé, kteří žijí ve stresu, užívají psychofarmaka , která je pak činí méně emočně citlivými, což se např. týká údajně 70% hráčů na americké burze.
Zdá se mi tedy, že globální egoismus představuje analogii lidské rakoviny, kdy rakovinové buňky se vymknou řádu těla a začnou se neřízeně rozmnožovat-metastázovat do celého těla tak dlouho, až tělo, pokud se jim neubrání, zlikvidují, při čemž samozřejmě zahynou i s ním. Uvědomuje si to oněch 6000 privilegovaných na vrcholu pyramidy moci ,o kterých píše ve své knize Supertřída David Rothkopf ? (vydal Pavel Dobrovský-Beta s.r.o.) Možná ano, protože na výzvu „Giving Pledge”, nejbohatších amerických miliardářů Billa Gatese a Warrena Buffetta v roce 2010, (americký časopis Forbes zástupce bankovních rodů ve svých žebříčcích neuvádí), že po smrti věnují nejméně polovinu svého majetku na charitu se oběma americkým miliardářům přihlásilo již dalších 114 (k roku 2013).
Při jistě omezeném sledování internetu jsem získal pocit, že svět si začíná spoustu věcí a souvislostí uvědomovat a resonuje tu jakýsi pocit, že bychom s tím měli něco dělat, a že nastal čas změny celého civilizačního systému. Nejde ovšem o nic menšího, než přestavět lidský hodnotový systém, totiž, že štěstí, chápané jako materiální zisk je třeba nahradit štěstím, chápaným jako duchovní záležitost, jak ho definoval již Platon(428- 347 př. Kr.) : „Starajíce se o štěstí druhých, nacházíme své vlastní”
Při tom v podstatě všechna světová náboženství stejné myšlenky zahrnují, na př.ve formulaci: „ Miluj bližního svého jako sebe samého”
Je zřejmé, že takto chápané štěstí nelze prosazovat nějakým násilím, ale podobně, jak svou pravdu prosazoval Gandhi v Indii nebo Martin Luther King v Americe – nenásilím.
V tomto smyslu se pohybuje po světě řada lidí, kteří plédují za morálnější svět a podobně existuje i rozsáhlá literatura. Zajímavé myšlenky, kterých si všimá celý svět napsal i Václav Havel (na př. v textu ”Moc bezmocných”) nebo které pronáší dalajláma, k nimž se letos v listopadu připojil drsnou kritikou kapitalistického systému i nový papež František, když vyhlásil jakési jedenácté přikázání: ”nebudeš vytvářet ekonomiku vyloučení a nerovnosti”.
Výzkumy Američanů Christakise a Fowlera o chování lidí (viz :Ryba smrdí od hlavy) ukazují, že se nechováme zcela svobodně, jak si někteří myslíme, ale pod dojmem své rodiny, svých přátel a ve třetím stupni jejich přátel, takže prý stačí pouze 5% lidí v lidském stádu, dosud ovládaném v určité míře právě psychopaty, na to, aby začalo měnit směr. To znamená, že budu-li se chovat morálně, ovlivńuji tím své okolí, které opět působí dál, což v konečném důsledku může změnit svět. Sociální sítě na internetu mohou v tomto smyslu sehrát positivní, ale samozřejmě i negativní úlohu. Protože však převažuje mínění, že v populaci převažují lidé dobří (můj pocit je, že to máme v genech, protože příroda se vyvíjí do své složitosti a krásy na principu spolupráce buněk), tak by to mohlo časem dobře dopadnout. Morálka, která pro mnoho podnikatelů ještě před 10 lety u nás představovala v podníkání luxus a třeba skauting se svou morální výchovou budil útrpný úsměv, se v současnosti stává významnou ekonomickou a politickou kategorií, budící úsměv již pouze u otrlých pragmatiků. Zdá se, že heslo: Nebát se krást se začíná přece jen a pomalu transformovat do Masarykova:” Nebát se a nekrást.”
Takže co dělat?
Otevřít své já světu, nebát se a nekrást a stát se důvěryhodným a laskavým filantropem (z řečtiny: filein-milovat, anthropos-člověk), především v rodině, mezi přáteli v občanské společnosti. Nikoliv zbožnými přáními, ale konkretními činy, charitou, pomoci potřebným, při skautské výchově, v občanské společnosti a v tisíci dalších případech. Naučit se právě v tomhle nacházet své štěstí. Vytvářet věrohodné komunity a zakládat tak postupně malé ostrůvky positivní deviace od konsumního a sobeckého normálu a začít morálně odhalovat psychopaty. Nemohla být právě tohle být inspirace pro skauty všech generací? Pokud nejsme slepí, je třeba konstatovat, že lidé na tohle začínají slyšet nejen u nás, ale v celém světě. Těžko je prognozovat budoucí vývoj, ale doba je strašně rychlá, takže nelze vyloučit nic, ani domino efekt, který v historicky nesmírně krátké době, dříve nepředstavitelné, zlikvidoval sovětskou totalitu.
Proto přeji nám všem, aby nám láskyplná atmosféra vánočních svátků vydržela nejen po celý příští, ale i následující roky a pomohla nás postupně převádět ze světa strachu do světa Šťastné Planety Felix.
Pardubice v prosinci 2013 Jiří Klaban – Kyb
planeta Felix