Meditace o štěstí v našem světě na sklonku roku 2013

Svět, jak ho vnímáme fyzicky či virtuálně představuje, dalo by se říci, až nekonečné množství  lidí, krajin,  obrazů, myšlenek, názorů, faktů a to od těch naprosto úžasných až po ty naprosto děsivé.  V této situaci většina z nás, která nemá přístup k informacím  podstatným, vnímá svět pouze jako špičku ledovce, tudíž jako svět  málo věrohodný, který vytváří  ve všech vrstvách obyvatel planety často  stress, obavy a strach. Ač  si zakládáme na tom, že žijeme ve svobodném světě, připomíná  běh celé lidské civilizace za zlatým teletem  stejné chování, jaké panuje ve stádu ovcí, nebo roji včel. Příčinou je  egoismus, který hrál v počátcích existence člověka positivní roli při přežití rodu a v počátcích průmyslové revoluce a kapitalismu vedl k vytvoření obrovského bohatství lidské civilizace, zákonitě ovšem rozděleného tak, že k roku 2000  1% světové populace vlastnilo 40%  bohatství planety a 50% populace pak  pouze 1% (viz film Ryba smrdí od hlavy, ČT2 17.11.2013). A tato propast se nadále rychle zvyšuje, díky jednoduché zákonitosti, že  totiž větší kapitál má větší statistickou pravděpodobnost úspěchu. Vzniká obrovská nerovnováha energií, kterou, jak ukazuje evoluce, příroda nemá ráda a musí ji řešit.

A tak  se najednou tento egoismus, který dostal globální charakter, ocítá  v pozadí  likvidace demokracie (Jiří Pehe), na základě  korupce, kterou již v roce 1815 definoval  zástupce, asi dnes  nejmocnějšího bankéřského rodu  s téměř třistaletou tradicí, Nathan Mayer Rotschild větou: „Nezajímá mě, která loutka je posazena na anglický trůn, aby vládla říši nad kterou slunce nikdy nezapadá. Muž, který kontroluje oběh peněz v Britanii, kontroluje celé britské imperium. A oběh peněz v Britanii kontroluji já.”

A v roce 1838 Amschel Mayer Rotschild prohlásil: „Dovolte mi vydávat a kontrolovat peníze národa a já se nebudu zajímat  o to, kdo tvoří zákony”

Egoismus  je v pozadí  zvyšování ohromných  bankovních zisků  zadlužováním světa na základě tisku ničím nekrytých peněz , je v pozadí  veškeré kriminality a  ekonomického zneužívání  lidských neřestí  v oblasti prostituce, pornoprůmyslu, alkoholismu, kouření, drog, hazardu, v pozadí využití válečných konfliktů  pro zisk bank, drancování světových zásob surovin,  zneužívání  zdravotnictví pro obrovské zisky farmaceutických společností,  snižování kvality potravin za účelem zisku, zneužití přírodního prostředí, blokace nových vynálezů z titulu národní bezpečnosti (globálních egoistů) a vytvářením  strachu ve všech vrstvách společnosti (myslím, že i v těch nejbohatších), se tak stává brzdou dalšího rozvoje člověka, jeho kreativity a jeho civilizace.

Egoismus  se v extremním případě projevuje  jako psychopatie. Lidé takto postižení mají narušené  emoce a  v rámci patologického sobectví a v touze po moci  ztrácejí empatii pro druhé, které považují za pouhý prostředek pro dosažení svých cílů. Lidově řečeno jde o „lidi, kteří jdou za svými  cíli přes mrtvoly“. Americké výzkumy mezi 500 špičkových manažerů ukázaly, že % výskytu psychopatie  je u nich  významně vyšší než v normální populaci, kde činí cca 1%. Další výzkumy ukazují, že lidé, kteří žijí ve stresu, užívají psychofarmaka , která je pak činí méně emočně citlivými, což se např. týká údajně 70% hráčů na americké burze.

Zdá se mi tedy, že  globální egoismus představuje analogii lidské rakoviny, kdy rakovinové buňky se vymknou řádu těla a začnou se neřízeně rozmnožovat-metastázovat do celého těla tak dlouho, až tělo, pokud se jim neubrání, zlikvidují, při čemž samozřejmě zahynou i s ním. Uvědomuje si to oněch 6000 privilegovaných na vrcholu pyramidy moci ,o kterých píše  ve své knize Supertřída David Rothkopf ? (vydal Pavel Dobrovský-Beta s.r.o.) Možná ano, protože na výzvu  „Giving Pledge”, nejbohatších amerických miliardářů Billa Gatese a Warrena   Buffetta  v roce 2010, (americký časopis Forbes zástupce bankovních rodů  ve svých žebříčcích neuvádí), že po smrti  věnují nejméně polovinu svého majetku na charitu se oběma americkým miliardářům přihlásilo již   dalších 114 (k roku 2013).

Při  jistě omezeném sledování internetu jsem získal pocit, že svět si začíná spoustu věcí  a souvislostí uvědomovat a  resonuje tu jakýsi pocit, že bychom s tím měli něco dělat, a že nastal čas  změny celého civilizačního systému. Nejde ovšem o nic menšího, než přestavět lidský hodnotový systém, totiž, že štěstí, chápané jako materiální zisk je třeba nahradit  štěstím, chápaným jako duchovní záležitost,  jak ho definoval již Platon(428- 347 př. Kr.) : „Starajíce se o štěstí druhých, nacházíme své vlastní”

Při tom v podstatě  všechna světová náboženství  stejné myšlenky zahrnují, na př.ve formulaci: „ Miluj bližního svého jako sebe samého”

Je zřejmé, že takto chápané štěstí nelze prosazovat nějakým násilím, ale podobně,  jak svou pravdu prosazoval Gandhi v Indii  nebo Martin Luther King v Americe – nenásilím.

V tomto smyslu se pohybuje po světě řada lidí, kteří plédují za morálnější svět  a podobně existuje i  rozsáhlá literatura. Zajímavé myšlenky, kterých si všimá celý svět napsal i  Václav Havel (na př. v textu ”Moc bezmocných”) nebo které  pronáší dalajláma, k nimž se letos v listopadu  připojil drsnou kritikou kapitalistického systému  i nový papež František, když vyhlásil jakési jedenácté přikázání: ”nebudeš vytvářet  ekonomiku vyloučení a nerovnosti”.

Výzkumy Američanů  Christakise a Fowlera o chování lidí (viz :Ryba smrdí od hlavy) ukazují, že  se nechováme zcela svobodně, jak si někteří  myslíme, ale pod dojmem  své rodiny, svých přátel a ve třetím stupni jejich přátel, takže prý  stačí pouze 5% lidí v lidském stádu, dosud ovládaném v určité míře právě  psychopaty, na to, aby  začalo měnit směr. To znamená, že budu-li se chovat morálně, ovlivńuji tím své okolí, které opět působí dál, což v konečném důsledku může změnit svět. Sociální sítě na internetu mohou v tomto smyslu  sehrát positivní, ale samozřejmě i negativní úlohu. Protože však převažuje mínění, že  v populaci převažují lidé dobří (můj pocit je, že to máme v genech, protože příroda se vyvíjí do své složitosti a krásy na principu spolupráce buněk), tak by to mohlo časem dobře dopadnout. Morálka, která pro mnoho podnikatelů ještě před 10 lety u nás představovala v podníkání luxus a třeba skauting se svou morální výchovou budil útrpný úsměv, se v současnosti stává  významnou ekonomickou  a politickou kategorií, budící úsměv  již pouze u otrlých pragmatiků. Zdá se, že heslo: Nebát se krást  se začíná přece jen a pomalu transformovat do Masarykova:” Nebát se a nekrást.”

Takže co dělat?

Otevřít  své já světu, nebát se a nekrást a stát se důvěryhodným a laskavým filantropem (z řečtiny: filein-milovat, anthropos-člověk),  především v rodině, mezi přáteli v občanské společnosti. Nikoliv zbožnými přáními, ale konkretními činy, charitou, pomoci potřebným, při skautské výchově, v občanské společnosti a v tisíci dalších případech. Naučit se právě v tomhle nacházet své štěstí. Vytvářet věrohodné komunity a zakládat tak postupně malé ostrůvky positivní deviace od konsumního  a sobeckého normálu a začít morálně odhalovat psychopaty. Nemohla být právě tohle být inspirace pro skauty všech generací? Pokud nejsme slepí, je třeba konstatovat, že lidé na tohle začínají slyšet nejen u nás, ale v celém světě. Těžko je prognozovat budoucí vývoj, ale doba je strašně rychlá, takže nelze vyloučit nic, ani domino efekt, který v historicky nesmírně krátké době, dříve nepředstavitelné, zlikvidoval sovětskou totalitu.

Proto přeji nám všem, aby nám láskyplná atmosféra vánočních svátků vydržela nejen po celý příští, ale i  následující roky a pomohla nás postupně převádět ze světa strachu do světa Šťastné Planety Felix.

Pardubice v prosinci 2013                                                              Jiří Klaban – Kyb

 

planeta Felix

planeta Felix

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *