Bob-Klika – jméno k táborovým ohňům

„Je naprosto nezbytné, aby nebe bylo blankytné.“

Bob-Klika – jméno k táborovým ohňům

odbojář a významné jméno českého skautingu

Bob-Klika, jak mu říkali zebáci, tuhle písničku Hany Zagorové nejspíš nezná, ale patří mi k němu. Celý život dělal něco pro to, aby nebe bylo blankytné. Ale pojďme kousek zpátky…

Narodil se v pražské vlastenecké a intelektuálské rodině, což se mu po třiceti letech za rudé třídní spravedlnosti silně vymstívalo. Dědeček vlastenec, otec – lékařská kapacita taky vlastenec, ilegálně spolupracoval s gen. Eliášem, později nacisty popraveným protektorátním premiérem. Po příkladu rodu se stal lékařem.

Je ironií osudu, že se Bob narodil právě 25.února – v den, který mu vůbec „nejde k barvě pleti“; to byla v 48. roce podruhé v krátkém životě svobodné republiky rudou diktaturou zahubena demokracie.

Žádné biografické podrobnosti, v informatickém věku si naklikáme hesla Historická zpravodajská brigáda, nebo ZB či Zebáci. Především ale MUDr. Jaromír Klika – tak zní celé jeho občanské jméno, odbojáře, zebáckého velitele a dlouho potom předsedy Historické zpravodajské brigády.

Ve čtrnácti letech vytáhl topícího se chlapce z Nežárky, podruhé byl vyznamenán už jako lékař, když v Příbrami v závalu 39. patra dolu Anna prokázal záchranářskou obětavost.

Sotva k nám vtrhli nacisté, založili vodní skauti Pražské pětky odbojovou skupinu „Zbojníci“.

Spojili se se sklupinou Veleslava Wahla (popraveného pak komunisty), a tak vznikla Zpravodajská brigáda – ZB (taky podle dvou prvních písmen názvu „Zbojníci“).

Někdy je při holdování méně více, a tak jen poslední informace, ale k pevnému zapamatování. Když bylo po válce vyhodnoceno domácí hnutí odporu, zůstala Zpravodajská brigáda (ZB), vulgo zebáci, jedinou odbojovou organizací, do které Gestapo nikdy neproniklo. Proč asi?

Ti kluci ctili příkaz zákona a slibu, drželi slovo a ctili kamarádství. Přibližně ze 70 tisíc rádiových zpravodajských informací do Londýna jich přišlo jenom od zebáků 7-8 tisíc. Tohle se dozvěděl sám Bob před několik léty…

Zpočátku několik nadšenců, za Květnového povstání už 800 zebáků. Požádali Londýnskou centrálu, aby směli vystoupit z ilegality a jít na barikády, přišlo zamítnutí: Zůstaňte v utajení pro zpravodajské účely, povstání by mohlo být potlačeno. Přesto jich dvanáct padlo.

Je dobře ve skautingu, uzlovat, lasovat a veslovat, ale všechno musí současně a postupně spět k ideji odpovědnosti a dobra, k lásce k vlasti.

To nám zanechali jako odkaz ti z prvních, Adolf Karlovský, Jaromír Klika, Karel Rohlíček, Petr Hoch, Dušan Mendl, Milan Hasal, Ladislav Hec, Slávek Nepil, Bedřich Lánský, Miroslav Fejfara, Otakar Švorčík, Karel Strádal.

Jsou to, sestry a bratři, všechno jména k táborovým ohňnům, nemáme-li se jednou stydět.

My svojsíkovci Ti, Bobe, vinšujeme stále dobré zdraví, monoga ljeta se Ti daří.

Za všechny Ti tisknu levici a objímám Tě!

Tvůj

Honza Šolc – Kol

 

PS: Tak a teďka to rychle poslat do Kanady za Karlem Rohlíčkem, spolu s Bobem posledním žijícím statečným a zasloužilým zebákem.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *